Vždy jsem se považoval spíše za idealistu, ale byl sem pyšný na to, že se dokážu dívat na svět kolem sebe i jinak než skrze růžové brýle. Tedy, alespoň sem si to myslel až dodnes, kdy několik mých českých přátel projevilo vážné obavy o mou bezpečnost. Rozumějte, žiju si den za dnem a vůbec nepostřehnu že každou chvíli může v Berlíně, potažmo v celém Německu, vypuknout občanská válka. Tedy alespoň podle nějaké paní Vojtekové .
Udělal sem si dlouhou procházku městem a pečlivě se snažil zachytit jakékoli stopy občanské nespokojenosti, která co chvíli hrozí explozí a krveprolitím, ale marně. Pouličním nepokojům je Berlín blízko snad jen během novoročních ohňostrojů, význačných sportovních utkání a návštěv amerických prezidentů.
Pravda ale je, že vliv turecké a potažmo islámské menšiny obecně je zde patrný takřka na každém rohu. Například dnes ráno jsem si chtěl v podchodu metra koupit bagetu. Nejen, že mě obsluhovala slečna zjevně blízkovýchodního původu, ale dokonce se ani nestyděla nosit na veřejnosti šátek. A aby dala najevo jako moc pohrdá naší západní civilizaci tak na přihrádce s bagetami najdete samolepku s přeškrtnutým růžovým čuníkem. Mě osobně sice chutnají, ale chápu že pro mnohé mohou být uzeniny bez vepřového masa surovým políčkem do tváře našich konzervativních hodnot.
Ale teď chvíli vážně. Přistěhovalců z Turecka a dalších islámských zemí je v Berlíně poměrně hodně, to asi není tajemství. Způsob jakým proběhla jejich integrace do německé společnosti ale považuji spíše za velký úspěch multikulturní myšlenky než za její selhání. Jsou zde sice městské části, kde žiji z velké části právě přistěhovalci (některé části Kreuzbergu, Wedding, Neuk ö lln) a to proto, že jsou tam zkrátka levné byty. Stejně tak tam můžete potkat studenty, začínající umělce a obecně jedince inklinující k alternativnímu životnímu stylu.
Turci zde provozují hodně obchodů a barů, které jsou většinou zase navštěvovány právě Turky. Dostanete-li ale chuť na turecký bílý chleba, kvalitní černý čaj či třeba šťávu z granátového jablka, dostane se vám milého a srdečného uvítání. Stejně tak jestli budete mít chuť na dobrou vodní dýmku. Zatím jsem nenarazil na jediný shisha bar kde by se na mě někdo koukal skrz prsty. Nesmí se ale hrát fotbal, v takovém případě jsou tato místa narvaná k prasknutí hlasitými fanoušky fandícími buď svému městu nebo rovnou německému národnímu týmu. Jen u toho většinou pijí kolu místo piva.
Co se týče sociálních dávek v Německu, tak paní Vojteková pravděpodobně zabloudila do nějaké alternativní reality, kde žije společně s Tomiem Okamurou, Martinem Konvičkou a dalšími stodvacetišesti tisíci sympatizanty IVČRN. Je sice pravda, že sociální instituce fungují na úrovní měst a městských částí, ale financovány jsou z rozpočtů té či oné spolkové země a ten je zase případně dorovnán ze spolkového rozpočtu.
Představa, že někdo přijede do Německa a hned začne brát příspěvky na to či ono je scestná. Platí to snad jen částečně pro uprchlíky, kterým hrozí v zemi jejich původu smrt či jiná forma perzekuce. Tam jim vláda pomůže s dočasným ubytováním, výukou jazyka a seznámí je se základními reáliemi země a společnosti.
To je ale asi tak vše. Shodou okolností mám kamaráda který pracuje v Kolíně nad Rýnem v úřadu, který je obdobou naší cizinecké policie a se kterým jsme nedávno na toto téma hovořili. Přijedete-li do Německa, ať už jako legální přistěhovalec či jako občan jiné země Evropské unie, nemáte nárok absolutně na nic. To je prý velké zklamání hlavně pro lidi přijíždějící z Rumunska. Část z nich se po tomto zjištění vrací domů, zbytek přijímá většinou zaměstnání, které nevyžaduje žádnou zvláštní kvalifikaci (pomocný dělník na stavbě, úklid ulic apod). Teprve poté co si odpracujete jeden rok, dostáváte nárok na základní podporu v nezaměstnanosti, kódové označení Hartz IV nebo Arbeitslosengeld II . To v praxi znamená, že máte nárok na cca 400EUR měsíčně, stát za Vás odvede zdravotní pojištění a uhradí Vám nájem do tabulkou stanovené výše. Ač to může znít z českého pohledu krásně, zvláště pro lidi žijící ve velkých městech na západě Německa je to částka velmi skromná.
Teprve poté, co delší dobu přispíváte do sociálního systému, dostáváte nárok na další benefity.
Například: V pondělí jsem se po delší době viděl s kamarádem, který přispíval do systému nějakých šestnáct let a posledních pět roků pracoval jako vychovatel pro děti předškolního věku. Vzhledem k tomu že mu tato práce začala mírně řečeno “lézt na mozek”, požádal o možnost rekvalifikace. Poté, co podstoupil několik vyšetření a testů, byla jeho žádost schválena a další dva roky se bude na státní útraty věnovat přípravě na jakousi kancelářskou práci. A aby mu u toho nebylo smutno, stát mu měsíčně zaplatí cca 1500 EUR.
Takže ano. Německý sociální systém umí být občas velmi štědrý, ale rozhodně to není nic nárokového a vaše možnosti stoupají s tím jak postupně přispíváte do systému.
Není to mimochodem jediný z mých přátel, který se na nějaké úrovni věnoval či věnuje práci s dětmi, a ani jeden si nestěžoval že by turecké děti neuměly používat nůžky a nebo byly v době Ramadánu nevyspalé. I když zdejší úřady nejsou tak přísné jako v Norsku, tak něco takového by asi jen těžko tolerovaly.
Paní Vojteková nás upozorňuje, že v Německu existuje nějakých 6300 radikálů sympatizujících s radikálním islámem. Osobně mi to přijde jako velmi nízké číslo. Stále zde mluvíme o zemi, kde žije přes 80 miliónů lidí. A nehledě na to, jak dobrý máte vzdělávací a sociální systém, vždy se najdou jedinci kteří proklouznou a svou frustraci řeší inklinací k extrémistickým a iracionálním politickým proudům. Jestli se nakonec přikloní k neonacistické NDP, stalinistické DKP a nebo k radikálnímu islámu, to už je spíše věcí prostředí, které formovalo jejich osobnost, než politické uvědomělosti. Buďme rádi že tyto politické proudy jsou marginální záležitost a dělejme vše proto aby marginální záležitostí zůstaly.
Během psaní článku jsem oslovil dva kamarády v Mnichově s dotazem jestli se už v ulicích města střílí a nebo jestli se alespoň hladoví imigrant plíží jako zombie ulicemi požírající ženy a děti. Nic z toho se mi bohužel nepodařilo potvrdit. V Bavorsku je zdá se klid, alespoň do příštího Oktoberfestu.
Ještě naposled se vrátím k článku paní Vojtekové... přesně takhle nějak se totiž milé děti dělá propaganda. Jako vyloženě učebnicový příklad si vezměme větu “ není neobvyklé, že patnáctiletý mladík zmlátí brutálně 80-ti letou prodavačku, protože mu odmítla prodat cigarety ”. Zní to sice hrozně, ale zkusme se výjimečně na chvíli zamyslet. Co znamená “není neobvyklé?”. Jak často se to stává? Mnohokrát sem procházel v různou denní dobu různými částmi Berlína a nikdy se mi nic takového nestalo ani jsem nebyl ničeho takového svědkem. Stejně tak nikdo z lidí co znám. Co tedy v podání paní Vojtekové znamená “ není neobvyklé ”? A z těch doložitelných případů, kolik z těch mladíků byli děti imigrantů a kolik blonďatí seveřané?
A mimochodem, Německo má poměrně kvalitní systém důchodového zabezpečení, takže 80letých prodavaček je zde opravdu velmi, velmi poskrovnu.
V dnešním informačním věku není takový problém shromáždit více vzájemně na sebe odkazujících zdrojů a začít šířit poplašnou zprávu. Pokud se ale jeden z těch zdrojů jmenuje “Politicky nekorektní” a druhý má v záhlaví titulek “Uvnitř každého liberála se skrývá totalitář”, opravdu je chceme považovat za příklad objektivní žurnalistiky?
Tím nechci říct, že Německo je ráj na zemi a nejsou zde problémy. Platy zde dlouhodobě rostou pomaleji než inflace, sociální systém je spíše osekáván než vylepšován a tím, jak se sociální demokraté posunuli doprava a křešťanští demokraté naopak doleva, došlo k jakémusi ideovému vyprázdnění, od kterého lze snad čekat stabilitu, ale těžko už radikálnější změnu systému. Takže ano, dnešní Německo má své problémy, které bude muset řešit. To, že stará nemocniční budova, která už nevyhovovala svému účelu, byla přestavěna na azylové centrum, mezi ně ale nepatří. A už vůbec ne městské části kde má údajně platit právo šaríja.